† 05. 10. 2011 | kód autora:
k1Q
V noci jsem nemohl usnout a ráno jsem byl už brzo na nohou. Sice jsem měl už asi tři dny předem sbaleno, ale stejně jsem si musel ještě dvakrát přebalit. K snídani jsem snědl pouze plátek slaniny a hned po snídani jsme se s bratrem rozloučili s rodinou. Letaxem
jsme se přemístili na nádraží King's Cross v Londýně. Bratrovi se tradičně udělalo špatně a odklidil se na záchod. Já zatím prošel
přepážkou do mudlovského světa. Začal jsem mít hlad a tak jsem si šel do jakéhosi velkoobchodu koupit sendvič a bratrovi jsem koupil vodu. Právě jsem platil, když se zjevil Thomas a řekl, že vlak do
Liverpoolu má zpoždění. Tak jsme si venku sedli na lavičku a čekali. Bratr do sebe nalil minerálku a já si pomalu vychutnával sendvič a přemýšlel jsem o bývalých spolužácích. Kde asi bude studovat Ben? Nebo Sab a Matthew? A co Natalia? Jede do Ameriky taky, snad pojede stejným parníkem.
"Uáá to je hodin!" Vykřikl bratříček. Já se lekl, až jsem nadskočil. "Co se děje?" "Náš vlak! Za chvíli odjíždí!" Sebrali jsme si svoje kufry a běželi na...4. nástupiště. Vtrhli jsme do vlaku a hned se za námi zavřely dveře. Našli jsme si prázdné kupé a sedli si. Thomas musel samozřejmě k oknu. Okolo někdo prošel. Někoho mi připomínal... Vyběhl jsem na chodbu. "Nat!" Otočila se, rozeběhla se ke mně a objala mně. "Je tu i Thomas?" Zavedl jsem ji do našeho kupé.
Cesta ubíhala rychle, brzy jsme už viděli Albert Docks (hehe, to určitě pojmenovali po mně) a 2 katedrály, tu ohromnou a tu divnou.
† 05. 10. 2011 | kód autora:
k1Q
Zatím bez obrázků, obrázky doplnim :-)
Vystoupili jsme z vlaku. Až teď jsem si něco uvědomil. Jak se dostaneme do přístavu? Proběhli jsme celé nádraží a hledali jsme mapu města. Hm. Informace byly před nádražím... Nakonec jsme se vydali přes půlku města na ono vysněné přístaviště. Když jsme dorazili na molo, doslova nám spadly *pár škrtanců* pusy. Byl tam ohromný parník...ale opravdu, ohromný! Vyšli jsme po točitém schodišti na palubu. Nějací lidé zkontrolovali naše lístky a my se vydali do podpalubí. Parník měl asi tři patra a na každém 100 pokojů! Tak jsme se vydali hledat pokoj číslo 268. Po hodině běhání po celé lodi jsme konečně našli naší kajutu, a dokonce jsme stihli konec večeře. Po večeři jsme se s Nat šli projít po palubě. Zdálo se mi, že jsem viděl jednoho zmijozeláka co byl o ročník výš.
V noci se mi dobře spalo, a to jsem myslel že se na lodi špatně spí. Druhý den se nám nějak podařilo připlést do místnosti kde se mudlové dívali na nějakou krabici. Říkají tomu televize. Jelikož se vstup platil, tak jsme si řekli, že tam zůstaneme. Ta televize je zajímavá věc, asi si ji někdy pořídím.
Pak přišel výborný oběd. Bratr si už stihl najít nějaké kamarády (dokonce zjistil, že jsou kouzelníci!) a hrál s nimi na schovávanou. My jsme si zatím šli sednout na bar na palubě. A zase mi připadalo, že vidím toho ze Zmijozelu. Večer mi přišel dopis od rodičů. Naštěstí tu sovu nikdo neviděl, určitě by někdo chtěl Trčouna zastřelit.
